Posaďte se, prosím

Víte, kde se zrodila židle, na kterou jste usedli ve své oblíbené restauraci? Jestliže je z ohýbaného bukového dřeva a vykazuje dostatek pohodlnosti a pevnosti, možná ji zdobí nenápadný gravírovaný nápis: Sádlík – Židle na celý život.

Příběh židlí, na kterých sedává téměř celý svět, od strýců z valašských dědin po australské honáky krav, se začal psát v zákopech I. světové války. Za svištění projektilů tam právě vyučený kolář František snil o vlastní dílně. Založil ji hned roku 1919 a opravoval vše, co bylo ze dřeva. Pak přišly vlastní výrobky – židle, valníky na seno, sáňky – a rozrůstající se byznys pojmenoval zkratkou Sampi. Vyjadřovala podstatné – jméno Sádlík a Moravský Písek, odkud pocházel. Na výrobky používal bukové hranoly ohýbané po napaření, a protože byl dostatečně zručný a vynalézavý, tak výrobu stále zdokonaloval. Sádlíkovo motto „Mysli, mysli a pracuj“ dostalo bohužel na frak po roce 1948, kdy komunisté podnik znárodnili. Majitele nechali pracovat u bývalé konkurence Thonet v Bystřici pod Hostýnem, která byla v roce 1953 přejmenována na TON. I tam přišel František s patenty na ohýbačky, jejichž řešení se používá dodnes, a soudruzi si ho tehdy nemohli vynachválit. Stal se, jak napsali v Rudém právu, „hybnou silou na cestě závodů za socialismem“. František to na sklonku života glosoval, když řekl své dceři: „Víš, Zdeňo, bylo hrozné, když mi sebrali firmu, ale radost z dobře vykonané práce mi vzít nemohli.“

Židle, co vydrží všechno

Nová kapitola stoleté historie podniku se začala psát v roce 2006, kdy ho začali provozovat otec se synem Vladimír a Martin Bednaříkovi. Od počátku deklarovali, že chtějí pokračovat v Sádlíkově odkazu, byť bylo nutno výrobu přizpůsobit době. Některé operace tak řídí počítač, ale vždy u něj stojí člověk a hlavně – židle stále vznikají na ohýbačkách, které vyvinul zakladatel firmy. Obchodní ředitel Vladimír Bednařík u nich vyzdvihuje nadčasový design, kvalitu i přístup k zákazníkovi. A hrdě parafrázuje výrok hostinského ze Svatobořic na Hodonínsku Luďka Bukvalda: „Když se chlapi v hospodě začnou prát a házet po sobě židlemi, nechám je být, ať se vyřádí. Jen, tak jednou za rok, dotáhnu vratové šrouby a tím to pro mě skončí. Dřevěné židle Sádlík jsou nezničitelné, jsou na celý život.“ www.sadlik.cz

Autor textu Petr Tůma