Značka Citroën vstoupila na trh se solidními vozy, které sice na první pohled působily skromně, ale oproti konkurenci stály sotva polovinu a přitom měly plnou výbavu včetně elektrického startéru či osvětlení. Značce patří primát i v tom, že jako první umístila volant trvale na levou stranu vozu. Zakladatel značky André Citroën nikdy žádné auto nezkonstruoval. Dokázal však najít skvělé techniky a poskytoval jim přiměřeně volnou ruku. Firma drtila konkurenci, protože vyráběla mnohem efektivněji a její auta byla kvalitní.
Kreativita a odvaha zavádět nové technologie jsou značce Citroën vlastní již od roku 1919. Od prvopočátku jsou jasně definovány základní hodnoty společnosti Citroën, kterými jsou: komfort, potěšení z jízdy a bezpečnost, a to vše za přijatelnou cenu. Tyto hodnoty značka za celou dobu své existence nikdy neopustila, což je bezpochyby hlavním důvodem úspěchu vozů Citroën. Dodnes obohacuje současný automobilový svět prostřednictvím svého netradičního designu a vysoké míry komfortu. Není náhodou, že se stejně jako Eiffelova věž stala legendární „Kachna“, neboli Citroën 2 CV, světoznámým symbolem Francie…
Velký automobilový sen
André Citroën chtěl vyrábět lidové automobily, které by byly cenově přijatelné a rychle dostupné, což bylo v té době naprosto neobvyklé. Pro dosažení tohoto cíle věnoval velké úsilí výzkumu a vývoji směrem, který odrážel očekávání široké veřejnosti. Každý nový vůz musel následovat trend doby a být vybaven novými technologiemi, které nepocházely vždy z dílny Citroën, ale touto cestou se staly dostupnými pro všechny. Neustále inovoval, ve velké míře investoval do komunikace, zavedl sociální programy pro zaměstnance, zahájil prodej na úvěr a obklopoval se týmem prvotřídních profesionálů, mezi nimiž vynikal konstruktér André Lefèbvre (1894–1963) a designér Flaminio Bertoni (1903–1964).
Příběh vizionáře, který pomohl zachránit Francii
Příjmení rodu Citroën se vyvinulo z přezdívky Limoenman („Citroňák“) jednoho z předků, který v Nizozemsku prodával citrusy. Z toho vzniklo časem Citroen. V průběhu let, na důkaz sžití Andrého rodiny s francouzským prostředím, nastala poslední drobná změna v příjmení, kde prosté „e“ nahradila přehláska „ë“ a výslovnost se tak ustálila na „sitro-én“.
André Citroën se narodil v roce 1878 jako nejmladší potomek bohatého pařížského obchodníka s drahokamy Levie Citroena. Když bylo Andrému šest let, nechal se otec zlákat ke koupi akcií jihoafrických diamantových dolů. Jenže ty záhy ztratily na hodnotě a on pod tíhou výčitek spáchal během prázdninového pobytu sebevraždu skokem z okna.
Tragická událost chlapce poznamenala. Útěchu hledal v literatuře, zvláště si oblíbil romány Julese Verna. Tyto knihy a pohled na rozestavěnou Eiffelovu věž ho přivedly ke studiu techniky, což v té době bylo ve Francii spojeno s vojenstvím.
Vše začalo koupí ruských patentů
Po otcově smrti vedla klenotnický podnik matka a počínala si zdatně. Rodina se již plně sžila s francouzským prostředím a v roce 1896 se André stal francouzským občanem. Jeho další osud nepřímo ovlivnil sestřin sňatek. Vzala si polského bankéře a André v roce 1900 podnikl cestu za novými příbuznými.
V jedné slévárně v tehdy ruské části Polska mu ukázali nový vynález, sestavu ozubených kol se šípovitým spirálovitým ozubením. André pochopil, že kdyby se kola zhotovila s vysokou přesností a z kvalitní oceli, měla by dokonalý záběr. Půjčil si v rodině peníze a od ruských majitelů dotyčné slévárny koupil jejich patenty. Jakmile měl po vojně, pustil se do projektu strojně obráběného šípového ozubení, které zaručí nebývale účinný přenos síly a zároveň tichý chod převodů. Citroënova kola úspěšně využili výrobci nejrůznějších strojů, čerpadel či mlýnů. Nechyběla ani například na Titaniku. Společnost vzkvétala, vybudovala si zastoupení po celé Evropě, zaměstnávala prvotřídní konstruktéry. Na šípové ozubení dodnes odkazuje logo vozů značky Citroën. V roce 1905 firma zahájila rovněž produkci automobilových motorů.
Od motorů to už k samotným automobilům nebylo daleko, André Citroën se k nim však dostal trochu oklikou. Jeho bratr Hugues se stal zámožným obchodníkem s diamanty a přiženil se do bankéřské rodiny. Dotyčná banka byla věřitelem automobilky Mors, jež se topila v problémech. Rodina dospěla k názoru, že továrnu může zachránit jen André.
Byl skvělým obchodníkem, takže dokázal prodeje luxusních vozů Mors zmnohonásobit. Při cestě do USA ovšem pochopil, že budoucnost patří levnějším autům. Citroën začal vydělávat obrovské peníze. André dospěl také k názoru, že ve francouzském průmyslu dosud běžná dvanáctihodinová pracovní doba není pro přesné strojírenství nejlepší. Zlepšení pracovních podmínek přineslo zvýšení náskoku před konkurencí. Ostatní francouzští továrníci sice jeho nezvykle přívětivý přístup k zaměstnancům odsuzovali, ale Citroën vydělával obrovské peníze. Ty ovšem také dokázal pořádně roztáčet u rulety. Přátelé ho varovali, že propadá hráčské vášni, ale podnikatel oponoval, že kdyby nebyl hráčem, nedotáhl by to tam, kde je.
Citroën pomohl za války Francii, chcete vědět jak? Napište si o náš magazín Brands&Stories na brands@pribehyznacek.cz, rádi Vám jej pošleme.
